Vánoce nebo-li svatá noc v adventním období nedočkavě očekáváme. Ta očekávání se často liší podle té či oné osoby a tudíž často nejsou jednotná a dochází přitom i ke zklamání. Milí čtenáři, nabízím vám tímto zamýšlením také jeden pohled, který vychází z křesťanské Bible. V první kapitole Janova evangelia se píše, že "slovo se stalo tělem" a tuto skutečnost narození Ježíše, který je tímto tělem, si připomínají křesťané právě o Vánocích.

 

Ti co navštívili letošní program druhého pyšelského adventu jistě neunikl rozhovor dvou pastýřů situovaný do v římské provincie Palestina v období velkého strádání a utlačování židovského obyvatelstva ze strany Římské říše. Židé již byli z tohoto stavu natolik skleslí, že přestali vnímat , jak Bůh k nim promlouvá. Židé očekávali Mesiáše, ale ne narozeného v jeslích, ale v královské zlaté postýlce a tak tehdejší hlavní náboženští představitelé ani nevnímali, že se jim narodil podle proroctví v Betlémě Immanuel, což znamená Bůh s námi. Protože nenaslouchali Božímu hlasu, tak tuto skutečnost ani nezaregistrovali, ale ti nejchudší (pasáci ovcí) tehdejší společnosti a cizinci (mudrcové z Východu) o narození Ježíše (hebrejsky Hospodin je spasení) věděli a šli se mu jako vládci a spasiteli poklonit.

 

Někdy mi to v té české společnosti také tak připadá, že nevnímáme existenci Boha a musíme se o něm dozvědět od cizinců a od lidí na okraji společnosti. Stejně jako tehdejší židé, tak i my dnes neslyšíme či neregistrujeme, že "slovo se stalo tělem" a tedy že Bůh tehdy před 2000 lety přišel k nám na Zemi, aby nám poukázal znovu na Boha. Vždyť si bez Boha nedokážeme to nejcennější, náš život, prodloužit ani o píď. A přesto Boha nevnímáme a z mysli postupně vytlačujeme. Jak je to pak možné, že i přesto všechno nás Bůh bere a počítá s námi. Protože Bůh je vždy věrný, i když my jsme stále nevěrní. On je stále s námi (Immanuel), i když my

jsme se od Něj odvrátili.

 

Ke vztahu musejí být vždy dva a více a tak trochu mě připadá, že teď je řada na nás. Bůh ten první krok učinil díky narození Ježíše nebo chcete-li Ježíška a dnes záleží na tom, jestli tedy Ježíši budeme naslouchat a věřit a nebo ne. Zprávu o Ježíšově životě si můžeme přečíst třeba v biblických evangeliích, kde se také dozvíme, že to narozené tělo Ježíšovo bylo ukřižováno za naše hříchy a ty jsou jednou pro vždy před Bohem smazány. Stačí uvěřit, že Ježíšovo tělo bylo obětováno i konkrétně za mne. Boha tím nezměníme, ale sebe ano. Milí adventníci, tímto vám všem přeji pokojné Vánoce s touhou a sílou k odhalení Ježíše jaký opravdu je a ne jen tím novorozencem v Betlémě, ale především Vaším osobním přítelem a spasitelem.